Posázavská vyjížďka 24.5.2009
Tentokrát jsme se sešli v Dolních Jirčanech u Lukáše a Moniky.Předpověď slibovala ochlazení a déšť,což se nevyplnilo a celý den nás provázelo žhavé slunce.Za účasti osmi natěšených bikerů jsme se po počátečním promazání našich strojů vydali po asfaltu směrem vzhůru pryč z Dolních Jirčan směrem na Horní Jirčany a dále na Hlubočinku.......
Posázavská vyjížďka 24.5.2009
Tentokrát jsme se sešli v Dolních Jirčanech u Lukáše a Moniky.Předpověď slibovala ochlazení a déšť,což se nevyplnilo a celý den nás provázelo žhavé slunce.Za účasti osmi natěšených bikerů jsme se po počátečním promazání našich strojů vydali po asfaltu směrem vzhůru pryč z Dolních Jirčan směrem na Horní Jirčany a dále na Hlubočinku.Po projetí několika satelitních městeček z polistopadové výstavby jsme na jednom horizontu zjistili,že postrádáme pár lidí.Po nějaké době dorazili i s Tabáčkem,kterého jeho navigace nahnala tak trochu mimo naší trasu.Naše cesta tak mohla pokračovat dále do obce Sulice ,kde sme se napojily na modrou turistickou značku.Nyní jsme putovali po okresních cestách a částečně po lukách a polňačkách přes Kostelec u Křížku kde jsme pokračovali dále po zelené až do Nové Hospody,kde jsme se po delším čekání opět seskupili a po menším občerstvení a kuřácké pauze Pavla st.u benzinové pumpy pokračovali stále po zelené.Dále jsme bez větších událostí dorazili do Štiřína,za stálého žadonění Zdenka s otázkami typu ,,kdy už bude ten brod“ a odpověďmi jako ,,polejte ho ionťákem z flašky“dostali vedle golfového hřiště,kde se před námi otvíral krásný vjezd do lesa přislibující mnohé překážky. Lukáš tady dal k lepšímu historku o tom jak zatoulaný golfový míček málem nebohého bikera z kola srazil a hned bylo veseleji.Nyní jsme se dostali na super polní cesty a turistické singl tracky.Zdeněk po spatření první pořádné louže,kterou všichni před ním objeli zajásal a ponořil se do ní až po náboje.Následoval první větší sjezd,v němž jsme využili Tabáčka pro vytvoření několika fotek,tudíž jsme sjížděli nadvakrát a dělali modelky.Po přeskočení lávky přes mokřanský potok jsme se uvelebili na odpočívadle a přišel poprvé na řadu Lukášův bezedný batoh.
Pak jsme se vydali po žluté kolem potoka mezi kopřivami na léčbu našeho revmatismu,což bylo podpořeno jadrnými výkřiky popálených.V tomto úseku se nejdříve Pavlovi ml.podařilo zapřít nohou o ztrouchnivělý pařez a po propadnutí,se položit směrem do potoka.Posléze na podobném místě okusil pobyt na zemi i Zdeněk,první dnešní šrámy.Zřejmě divný úsek,protože po vyjetí z houští nastoupili naši servismani na prasklý řetěz na ,,sekačce“ jak tomu to kolu říká Zdenda.
Následoval mírný sjezd a první brod,který ačkoli jsme přes něj jet nemuseli si někteří z nás dali několikrát. Monča na nás musela koukat jak na malý kluky,to nevěděla,co předvedeme na krásném brodu večer. Pokračovali jsme cestou pod lesem,která byla přeměněna na bahenní lázeň,v které jsme si my krásně chrochtali a naše kola mírně trpěli,zde sme opustili žlutou a pokrčovali do Nespek kde modrá končí.
Nyní už jsme se přiblížili po červené kolem Sázavy k zřícenině hradu Zbořený Kostelec a po kratším rozhodování jsme přistoupili k cestě na vrchol(protože ten sjezd bude bomba).Tato myšlenka nás po projití cesty nahoru místy s koly na ramenou pomalu přecházela,ale jak se později ukázalo,nešlo nás odradit. Na vrcholu nás čekal nádherný výhled na řeku Sázavu a přilehlou vesnici,v dálce už byl vidět Týnec nad Sázavou,kde nás čekalo mírné občerstvení.Po odpočinku a pokochání se krásnou krajinou jsme se začali spouštět z kopce,sjezd byl velice vydařený.Dole jsme si pár desítek minut počkali na Tabáčka s Pavlem ml.,kteří na vrcholu hledali poklad(keš).Po silnici jsme se vydali směrem Týnec a v místním Lidlu nakoupili meší občerstvení.Zde se nejde nepozastavit nad Andělovým vynálezem,kterým se stal první český Camelback vyrobený z plastový lahve za využití minimálního nároku na prostor.
Návod:Zakoupenou plastovou flašku s jakoukoli tekutinou upijeme podle chuti a momentální žízně,poté za postupného muchlání a překrucování z ní vytlačíme všechen přebytečný vzduch, flašku pevně uzavřeme a vložíme do zadní kapsy dresu.Pozor,se skleněnou to opravdu nejde!!
Po občerstvení jsme razili dál směrem na Chrást nad Sázavou,kde jsme se zastavili na vyhlídce na jeden ze Sázavských jezů a s příslibem oběda v prověřené restauraci pokračovali dále.Za vydatného skřípání středu Pavla ml.,(které nás provázelo dalších několik desítek kilometrů)jsme se u restaurace dozvěděli,že je dnes zavřena pro soukromou akci a tak jsme popojeli dál do Kamenného přívozu.Vyhledali jsme restauraci u jezu,kde jsme se uvelebili venku na zahrádce.Vybrali jsme jídlo,a bez venkovní obsluhy čekali na slibovaný přísun energie do našich těl.Jako velice špatnou volbou se ukázalo hojně objednávané rizoto(Lukáš,Anděl,Vláďa),které mnělo nejlepší časi již za sebou.Po vrácení navoněných,nedojedených porcí začala diskuse o tom,kolik porcí z těchto třech ještě vytvoří a kdy se dostanou na slevu sedmdesát procent.Zbytek objednávek v nás zmizel a vydali jsme se po červené turistické na další cestu.Jak to tak bývá po odpočinku a obědě samozřejmě do kopce,na kterém jsme se někteří lehce zafuněni pustili mezi chatami do nádherné části dnešní vyjíždky,která se klikatila,padala a zase stoupala okolo Sázavy.Po krásných pěšinách jsme sjeli až k jednomu z jezů na řece,kde nás neznalé,včetně jednoho pána na trekingovém kole(o kterém ještě bude řeč)překvapil průchod po soukromém pozemku,který by opravdu asi nikdo nečekal.Za častého přeskakování přehazovačky Pavla st. Jsme upalovali směrem vzhůru po krásných pěšinách,kamenitých sjezdech a dalších výstupech k jedné z vyhlídek na meandrující Sázavu(pán na treku).Ubírali jsme se dál a dostali se k roklině,přes kterou byl spadlý most.Takže kola na ramena a hurá dále(pán na treku).Po dalších pár krásných kilometrech zpestřenými vynesením a snesením kol po kamenných schodech jsme se zastavil na hřišti patřících k jedné z osad.Zde myslím poslední setkání s pánem na treku,tak k němu trochu blíže.Tento zhruba padesátiletý kolega cyklista se na svém kole pohyboval vstříc točenému pivu v Pikovicích stabilní rychlostí po stejné trase jako my a vždy po našem skvělém výkonu a následném zformování na některé z vyhlídek nás samozřejmě předjel.
A tak jsme dorazili do Pikovic.Zde u mostu asi půlka Prahy končila svůj nedělní vodácký výlet a tak zde bylo poměrně živo.Přes most jsme se vydali stále po červené barvě až do Davle, protože všichni ostatní šli na vlak vpravo ocitli jsme se sami na pěšině lemované rákosím a kopřivami.Na začátku pěšiny jsme překonali jeden z brodů,(někteří vrněli blahem,nebo ne?)a okolo desítek rybářů posedávajících u vody,z nichž jeden zvlášť mazaný mněl prut položen přes stezku jsme se posouvali směrem k Davli.Zde se od nás chtěl odtrhnout Tabáček,jehož kůže zvláště na rukou připomínala rudou vlajku,ale po našem přesvědčování a znalců trasy s tvrzením,že domů je kousek a téměř po rovině s námi pokračoval dál.
Před poslední pasáží jsme se občerstvili ve stánku u vody ,kde jsme sedíce na zábradlí vychutnávali Kofolu a kafčo.Před tím,než jsme se pustili do dalších kilometrů nám ještě udělil sprchu místní pes,který se oklepal potom co vylezl z Vltavy právě před námi.
Vyjížděli jsme mírně do kopce po asfaltce ,kde sme se napojili na modrou turistickou značku.Ale za chvíli jsme se již dostali na lesní cestu ,která začínala být proložená bahýnkem,menším brodem a potom posázená navezeným kamením,na jejímž konci jsme mírně mimo trasu objevili nádherný brod.Opět zvítězilo volání klukovských let a nějkých třičtvrtě hodiny jsme zde jezdili z jedné strany na druhou a vzniklo zde pár dobrých fotek.Po brodu Lukáš,Zdeněk a Pavel ml. objevili možnost super sjezdu.Po vyjetí vzhůru následoval sjezd,bohužel zakončený Zdeňkovým pádem,který lehce zakrvácel.
Další cesta probíhala bez potíží, zpestřovalo ji zhruba osm brodů, přes poslední z nich jsme opět na chvíli najeli na asfalt a projeli vesnici Zahořany, za kterou jsme odbočovali opět do lesa a při brzdění nám projeté brody nechali poslechnout serenádu našich brzd.
Podél potoka jsme lesem pokračovali do další vesnice jménem Libeř, kde jsme už najeli stoprocentně na asfalt,abychom vystoupali mírným,ale táhlým kopcem do vesnice Psáry, které jsme plynule vjeli až do Dolních Jirčan. Poslední technická vložka byla těsně před základnou,ale pár schodů na pěšině do kopce nás po dnešní technické a opravdu výborně vybrané trase nemohlo zastavit.Po naložení kol a vylití bot jsme se s přáním brzké další vyjížďky odebrali ke svým domovům.
Účastníci vyjížďky:
Lukáš Veselý
Monika Veselá
Vladimír Veselý
Zdeněk Chalupa
Pavel Ochtábec ml.
Pavel Ochtábec st.
Michal Vondráček (Anděl)
František Faltus (Tabáček)
autor: Pavel Ochtábec st.
Novější článek
Berounský Bikemaraton 7.6.2009
Jako jedna z akcí,které se členové občanského sdružení Bike tuning team Rudná účastní je již tradiční Berounský maratón,který se letos konal v neděli 7.6.2009.Za nestálého počasí s předzvěstí dešťových přeháněk jsme se sešli v Berouně v počtu osmi členů našeho sdružení.......
Starší článek
Poslední vyjížďka Drevníky 28.12.2008
Po vzájemné domluvě jsme se sešli těsně po desátý hodině ráno u Pavlů v Drevníkách.V překvapujícím počtu jedenácti účastníků(pravděpodobně důsledek lenošení u vánoční obrazovky a snahy rozpohybovat přeležená těla)jsme za krásného,ale mrazivého počasí mínus čtyři stupně Celsia začali nejprve rozhýbávat navlékáním několika desítek vrstev méně nebo více funkčního prádla.......