Vyjížďka noční Prahou Část našeho týmu Bike tuning se konečně setkala v Rudné po téměř půl roce domlouvání noční vyjížďky Prahou. Všichni jsme dorazili k Tabáčkovi (Františkovi), který dnešní vyjížďku pořádal. Hned potom, co se setmělo, vypili jsme čaj a zlikvidovali Tomášův defekt, vydali jsme se za svitu světel, měsíce v úplňku a pouličního osvětlení směrem z Rudné ke Zličínu. Tady se k nám mělo přidat pár dalších bikerů, což se posléze ukázalo jako omyl, a tak jsme po několika minutách strávených čekáním u metra na Zličíně vyrazili dál. .............
Vyjížďka noční Prahou
Část našeho týmu Bike tuning se konečně setkala v Rudné po téměř půl roce domlouvání noční vyjížďky Prahou. Všichni jsme dorazili k Tabáčkovi (Františkovi), který dnešní vyjížďku pořádal.
Hned potom, co se setmělo, vypili jsme čaj a zlikvidovali Tomášův defekt, vydali jsme se za svitu světel, měsíce v úplňku a pouličního osvětlení směrem z Rudné ke Zličínu. Tady se k nám mělo přidat pár dalších bikerů, což se posléze ukázalo jako omyl, a tak jsme po několika minutách strávených čekáním u metra na Zličíně vyrazili dál.
Nyní jsme vjeli do temných uliček Zličína a přes sídliště Řepy a přes Bílou horu jsme přijeli bočními cestami až na Vypich. Odtud jsme se dostali k první větší zastávce na Ladronce, kde jsme zapózovali našemu teamovému fotografovi a dnes prvnímu v čele, Tabáčkovi. Pavlovi zde mírně zkolabovala blikačka, její veselé mžourání nás provázelo celý zbytek naší cesty, ale naštěstí to byla jediná závada této vyjížďky. Další naší zastávkou, na kterou jsme dojeli, byl Strahov, kde jsme se poprvé pokochali výhledem na osvětlenou noční Prahu. Podle místních bezdomovců, kteří zalézali před chladným večerem do vyhřátých podzemních částí města, jsme usoudili, že je dost hodin a musíme pokračovat dále.
Průjezdem přes vyhlášené strahovské koleje, přes Petřínský park u Štefánikovy hvězdárny a horní stanici lanové dráhy na Petřín jsme se dostali k rozhledně. Za povyku německých turistů, kteří si při pohledu na naše osvětlené bajky asi mysleli, že se blíží ufo, jsme se zvěčnili u bezvadně nasvícené Petřínské rozhledny. Zkratkou přes park a po přejetí několika schodů nám ukázala svou noční siluetu Loreta. Po zastávce na prohlédnutí jsme přijeli ke koruně vyjížďky Pražskému hradu, kde jsme se kochali výhledem na krásná panoramata noční Prahy. Po deseti minutách přemýšlení, zda sjet v noci pražské Zámecké schody a po vyslání zkušebního jezdce Zdeňka, jsme se skoro všichni pustili po schodech dolů. Asi v jedné třetině schodů nám vesele vyhrával pouliční umělec melodickou skladu, při které bylo o něco jednodušší pustit se po schodech dále.
Za přihlížení udivených turistů jsme projeli nádherným nočním podhradím a před Karlovým mostem jsme odbočili na Kampu. Potom, co jsme se ujistili, že chobotničky tu opravdu nejsou, jsme přijeli na břeh Vltavy, kde jsme se pokochali projíždějící výletní lodí a frontou stojících tučňáků, čekajících zřejmě na ryby v přilehlé restauraci.
Po překonání Mostu Legií jsme dojeli k Národnímu divadlu a pokračovali po nábřeží až na Výtoň k železničnímu mostu. Po jeho přejetí a chvíli kličkování jsme se dostali ke Smíchovskému nádraží. Po zdolání dalšího mostu a výjezdem ulicí Radlická jsme zavítali do méně obydlených částí našeho hlavního města. Za stálého šlapání do urputného kopce a s přibývající tmou jsme dojeli na Dívčí Hrady, odkud následoval další z nádherných výhledů na osvětlené město.
Po konstatování, že minimálně padesátimetrový skok do hloubky není to pravé, jsme se vydali po vrcholku dál a jeli do luk a tmy. Zde následovala poměrně extrémní pasáž v podobě hledání cesty, skalnatých pěšin a krkolomného sjezdu lesním schodištěm až k výjezdu na vlakovém nástupišti ve Žvahově. Odtud následoval průjezd již známými místy neodvratně mířící do Prokopského údolí, kde se výrazně ochladilo. To jsme zčásti projeli po sice pohodlné, ale mírně nudné asfaltce. Po odbočení na temnou lesní pěšinu do Dalajského údolí, kterou osvětlovala jen naše světla, už pohodlí zmizelo a následovalo pár kilometrů lehce drsným terénem méně či více opuštěnými končinami i s průjezdem jednoho brodu, který statečně projel Zdenda a Tabáček. Ostatní přejeli přes přilehlý most.
Z Prokopského údolí jsme vyjeli v Řeporyjích a po částečně osvětlených silnicích jsme dojeli do Jinočan. V otevřeném prostoru již na nás i vzhledem k pokročilé hodině ,,pár minut po půlnoci‘‘ začal doléhat čím dál tím větší chlad, ale vzhledem k blízkosti Rudné a pro polovičku naší výpravy blízký domov jsme statečně šlapali dál. Ke konci vyjížďky si ještě na rovině před Rudnou Pavel s Filipem a Zdeňkem trochu zazávodili (asi aby jim nebyla zima). Posledních pár kilometrů jsme v klidu dojeli a plni zážitků z noční projížďky dorazili až k prodejně Bike tuningu .
Noční vyjížďku přežili:
Tomáš Bílek (Lišák)
Pavel Ochtábec (starej)
Pavel Ochtábec (pája)
Fanda Faltus (Tabáček)
Zdeněk Chalupa (Zdenda)
Michal Vondráček (anděl)
Standa Nehasil
Filip Ksandr (Atlet)
Autor: Pavel Ochtabec a František Faltus
Loreta
Ladronka
na čajku... :-)